nuzič, -ě m.; k nuziti
trýznitel, sužovatel, utiskovatel: Nuzicz artator KlarGlosA 1226 (De nominibus personarum; ~B, ~G); dne, v ňemž jest vykúpil jě [Bůh Židy] z ruky nuziczie ŽaltKap 77,42 (smutenníkóv ~Wittb, smutidlníkovy ~GlosMuz, BiblDrážď, snuzitelovy ~Lit, mútitele ~Kladr, zamucujúcieho ŽaltKlem, pod. BiblOl, již je smucováchu ŽaltPod, toho, ktož je rmútil BiblPraž) de manu tribulantis. – Srov. nuzitel 1
Druhý doklad nejistý (možno číst též z ruky nuzicie)