nosidlo | StčS |

nosidlo, -a n., zprav. pl. nosidla, -dl n., ojed. nosila; k nositi

1. nosidlo, nádoba, koš ap. sloužící k přenášení něčeho: sporta suden, gerula nosydla KlarGlosA 2019 (De utensilibus); bacabulum nosidlo KlarGlosA 2039 (De utensilibus); cenovectorium hnojná noſidla MamUKA 18b na hnůj; gerale noſſidlo vel koš SlovOstřS 82a; gerulum Noſydlo SlovOstřS 82a; portentacula noſſydle SlovOstřS 104; gerula nosička aut noſydla…, gestatorium noſydla SlovKlem 51a; ║ loculus noſidlo, váček MamUKA 27b váček, taška

2. nosidla, nosítka k přenášení osob; [nemocných] přenosné lůžko; [mrtvých] máry: přistúpiv [Ježíš], dotče sě noſſydl, a ti, ješto jeho [mrtvého] nesiechu, stachu EvRajhr 122a (L 7,14: ~Seit, ~Víd, ~Zimn, ~Ol, ~Beneš, noſſydl aneb pár ~Praž, már ~Klem, BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Praž, pár ~Pad) tetigit loculum; jechu sě přědeň nositi na noſydlach těch, ješto sě zle jmějiechu EvZimn 8a (Mc 6,55: BiblDrážď, pod. ~Ol, na ložích EvOl, ~Beneš, BiblLit, ~Pad, na ložcích ~Praž) in grabatis; a juž vižu strážu svého na noſydlech přěmilého LegAl 3 in grabato; na krásně připravených noſidlach tělo svaté položivše PasMuzA 327 in…feretro; noſidla na sě zdvihše, i ponesechu PasMuzA 327 lectum; již jeho [pyšného Antiocha] ponížena k zemi na noſydlach nosiechu BiblOl 2 Mach 9,8 (~Pad, ~Praž, pod. ~MuzSZ, ~Lit) in gestatorio; člověk pyšný přirovnává sě noſſydlom umrlčím; ta jsú přikryta krásně svrchu a vnitř tělo mrtvé leží KázAdm 137a; na každéj téj službě [t. zádušní] koryto neb nosidla aby přistrojila a okolo toho čtyři sviece GbSlov 2,108 (Sedl. z orig. v Chotovinech 1407); uperuť jej, žeť jej na nosidla vemú ArchČ 8,134 (1474) ♦ koňské nosidlo (koňská nosidla) nosítka pro přepravu osob nošená koňmi: basterna koňská noſidla SlovOstřS 66; pilentum koňské noſſidlo SlovOstřS 103

3. držadlo (u nosítek): ujě máry za jedno noſydlo OtcB 141a (~A, ~C, ~D, ~E) unum de burdonibus

Srov. nóšě

Ad 1: za lat. caenovectorium stč. též kolečko, rohatiny, hnojná kolečka (SlovOstřS 69); za loculus též měšec, miešek. – Ad 2: za lat. grabatum stč. též postel, chudého lože (SlovOstřS 81b). Srov. basterna…, id est pilentum, vehiculum itineris DiefGlos 69. K výkladu srov. OSN 3,451

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).