nikaký adj., též nikakýž; k kaký
1. v záporné větě nijaký, ani takový ani onaký, žádný: pravímť tobě toto také: Nehledaj přiezni nikake u vraha neb nepřietele BawEzop 2587; ║ u prvém [prokazování úcty Bohu] sě nazývámy malými, v druhém najmenšími, v třetiem nykakymyz AlbRájA 102a (~B, ~K; fig.) ani těmi nejmenšími. – Srov. nijaký
2. nicotný, nejsoucí k ničemu: této řěči neumělé dielo kakžkoli nedostatečné, sprostné i mrzké a jako nykakez, všakž nábožně a poctivě dokonané JeronM 44b (~O, ~P, ~U) quamquam nihil; máme liť my [ďáblové] s služebníky tajnými a s nepřátely našimi nakládati, jakž Tvá Svatost [Bůh] káže, tehdyť naše válka bude nikakaż SolfA 143a; protož nutí apoštol a die: Přijměte odění božie na se, abyšte… mohli… ve všem dokonale státi… A že die ‚dokonale‘, to jest proto, že muož býti stánie nedokonalé a nikakez ChelčBoj 385b. – Srov. nikakový
3. gram. [o slovesech intranzitivních] neurčitý, nepatřící k žádnému z obou slovesných rodů: neutrum [verbum] nykake, commune obecné KlarVokF 94 (nikteré ~M; De grammatica)
Srov. nikteraký
Ad 1: srov. nižádný 3. – Ad 3: v. Fr. Jílek, Klaretovo čes. názvosloví mluvn., VKČSN 1950, č. 4, 37. – V dokladu připravili jemu [jinochovi] na noc nykaku ženku umělú k tomu, aby mladé lidi…diáblu poddávala ŠtítAlžb 461a jde patrně o omyl m. někaký