nečstnost, nectnost, -i f.; k nečstný
nectnost, špatná vlastnost, opak ctnosti: často člověk z své náhlosti dochodí veliké necznoſty Vít 43a; dico nephas necznost KlarGlosA 1444 (De moribus); o postavách a osobách rozličných ctností i necztnoſti TkadlA 37a; nephas necztnoſt MamUKA 30a; neb má li býti vpravdě šlechta, má býti šlechetností, mravy šlechta a všech necztnoſti má se varovati RokJanB 134a. – Srov. nečest 2
Za lat. nefas stč. též nelepota
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nečstnost, -ctnost nectnost, -cnost necnost, -i, fem., Untugend: necztnoſt nephas MamA. 30a, necznoſt též Prešp. 1354.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nečstnost, nectnost, -i f. nectnost, špatná vlastnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nečstnost f. = nectnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.