neumětedlný adj.; k umětedlný
1. čeho neznalý, neovládající znalost něčeho: nám sprostným a nevmietedlnym vašeho písma k známosti božie jiného potřěbie nenie, nežli jeho kázanie plniti OtcB 204a (neumietedlnym ~A, neumělým ~E) litterarum vestrarum ignaris
2. zpodst. nevědomý, nevědoucí člověk, nevzdělanec: učéše [sv. Antonín] neumietedlne, smiřováše hněvníky OtcA 12a (~C, neumělé ~B) inscios; slovem múdrým nevmyetedlneho naučiti, bludného ot bludu otvésti AlbRájA 83b (~C, neumělého ~B, ~K) nescientem
3. [o národu] nevzdělaný, zaostalý, nekulturní: u výščí Israhelovu z Ejipta, domu Jakubova z lidu nevmyetedlneho, učiněno jest Židovstvo svěcenina jeho ŽaltPod 113,1 (var. v. nesmluvný) de populo barbaro; lida neumietedlneho neuzříš BiblDrážď Is 33,19 (Pror, BiblOl, ~Lit, MamVíd, neumělého BiblBosk, nemúdrého ~Praž, neopatrného ~Pad) populum impudentem (var.: imprudentem). – Srov. neučený 2,3
Srov. neumělý