neporušedlný adj.; k porušedlný, porušiti
neporušitelný, nepodléhající zkáze, nepomíjející; [o bohu] nesmrtelný, věčný: neb svatých těla budú (bude rkp) bez nedostatku, nesmrtedlná a neporuẛedlna, netrpělivá, nehrubá, netěžká, jasná, křepká HusVýklS 54b (neporušená ~B); proměnili sú slávu neporuẛedlneho boha v podobenstvie obraza porušedlného člověka a ptáka HusVýklB 33b (neporušeného ~N, neporušitedlného ~M; R 1,23 incorruptibilis: var. v. neporušitedlný 2); coronam…incorruptam neporuſyedlnu HusTemp 40a (1 C 9,25: var. v. neporušený 3). – Srov. neporušený 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neporušedlný, adj., neporušitelný, unverweslich, unvergänglich: (ti) proměnili sú slávu neporušedlného boha v podobenstvie obraza porušedlného HusE. 1‚ 67.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neporušedlný (pětislab.) adj. neporušitelný, nepomíjející
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neporušedlný adj. = neporušitelný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.