nepokornost, -i f.; k nepokorný
1. nepokorné myšlení n. jednání, nedostatek pokory: srdce jeho k nižádnéj nepokornoſty nenachýlilo sě jest JeronM 54a (~O, ~P, ~U) impatientiam. – Srov. nepokora
2. netrpělivost: neroď nepokornoſt tvá [Hospodine] přijieti mne, věz, ež sem trpěl pro tě potupu Pror Jr 15,15 (BiblOl, ~LitTřeb, ~Bosk, netrpělivost ~Lit, ~Mlyn) nepřijímej mě netrpělivě, neshovívavě (lat. in patientia tua chápáno jako nom. inpatientia tua; v trpělivosti tvé BiblPad, ~Praž). – Srov. nepokojnost 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nepokornost, -i, fem., Undemütigkeit: srdce jeho k nižádnéj nepokornoſty nenachýlilo sě jest JeronMus. 54a; nepokoynoſt (sic) insolencia, irreuerencia SlovD. 75a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepokornost, -i f. nepokorné myšlení nebo jednání, nedostatek pokory; netrpělivost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.