|
|
|
nemohovitý adj., též nemohvitý; k mohovitý 1. jur. [o majetku] nemovitý, nepřenosný: bude li žalobci neb póvodu věc nemohwita přisúzena, aby jej uvedl [soudce] v drženie té věci PrávHorM 53a (~K, nemovitá ~S, ~T) res immobilis; ve všecko zbožie mohovité i nemohovité se uvázati ArchČ 15,186 (1436); každý svého jistce…, o dluh peněžitý…aneb o jinú věc mohovitú staviti muož, ale o nemohovitú věc, totižto o erby, nemóž NaučBrn 92 (1466); když kto komu statek svuoj poručí, zvláště nemohowite věci, jakožto věci dědičné, zámky, městečka, vsi i jiné věci TovačA 52a (nemovité ~B); tu pobrala jest [Elška z Ojnic] peníze hotové, klínoty, listy, mohovitý i nemohovitý statek a tím jest vládla Půh 7,60 (1492) 2. [o závazku] nepohnutelný, pevný, závazný: dí [sv. Pavel] v epištole k Židům, aby skrze věci dvě nemohwité,… t. skrze sliby a přísahy, pevné utěšení měli JakPost 151b (Hb 6,18 per duas res immobiles: skrze dvě věci nepohnutie BiblOl, pod. ~Lit, ~Pad) Srov. nemovitý Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
mohovitý, mohvitý, adj., z movitý, v. t., kontaminací s mohutý, mohutný; k tomu záporné nemohovitý, nemohvitý. — Zámožný, majetný, vermögend, begütert; srov. movitý zámožný, stsl. imovitъ dives. — Domy mohovitých rozkopal domos magnatorum Ben. Jg. (Ekklus. 28, 17). — Pohybný, přenosný, beweglich, übertragbar, mobilis; srov. movitý pohybný, beweglich. Záleží ť puojčení v mohovitých věcech a se hýbajících a někdy také i nemohovitých Brikc. 89; zbožie nemohvité t. 85 (a vedle toho: věci movité neb nemovité t. 82). (U věcech) mohwitych in universis mobilibus Kladr. Judith 15, 8. Statku mohwijteho neb nemohwijteho KolCC. 14a (1551); všecken statek svůj mohwity i nemohwity KolČČ. 221a (1554). Statek mohowity i nemohowity KolCC. 5b (1542), t. 10b (1546); všecek statek svůj mohowity i nemohowity KolČČ. 233 (1556), t. 282b (1559); na jiném mohowitem statku t. 325a (1562). Jmění mohovité i nemohovité ČelMěst. II, 660 (1372, překl. ze XVI stol.). Buď že by (věc) mohovitá neb nemohovitá byla mobilis JustInst. 289. — Všecky mohovité i nemohovité věci omnes res corporales et incorporales JustInst. 269, mohovitý, corporalis, hmotný, s nějaké hmoty udělaný a tedy pohybný, přenosný; (závazkové) mohovitau neb hmotnau věcí, neb slovy, neb listy… dějí se t. 277. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemohovitý, nemohvitý v. mohovitý. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemohovitý adj. (o majetku) nemovitý; (o závazku) pevný, závazný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|