nemocnost, -i f.; k nemocný
1. nemohoucnost, slabost: nemocznoſt světa zvolil buoh, aby pohaněl mocnosti EvOl 103a (1 C 1,27: nemocné BiblLit, ~Pad, mdlé ~Drážď, ~Ol, což jest v světě mdlého ~Praž) infirma mundi; neb v nemoci neboli v nemocznoſti cnost netoliko dokoná se Čtver 46a in infirmitate; jakž móžeme, vedlé našie nemocnoſti také chválu dajme jemu HusSvátA 521a (nemožnosti ~TN, ~TP). – Srov. nemohlost 1
2. nemoc, neduživost: ona také nebyla bez žalosti pro milost jeho a bez těžké nemocznoſti TristS 180a (~B); jmějieše [žena] duch nemocznoſti desět let a osm EvBeneš 79a (L 13,11: var. v. němý7) infirmitatis
Srov. nemoc
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nemocnost, -i, fem.; hluž. njemócnosc Unvermögen, Machtlosigkeit. — Slabost, Schwäche: v nemoci neboli w nemocznoſtí cnost dokoná se Čtv. 46a; nemocznoſt světa infirma mundi EvOl. 103a (1. Kor. 1, 27). — Neduživost, Krankheit: ona také nebyla bez žalosti pro milost jeho a bez těžké nemocnosti Trist. str. 90.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemocnost, -i f. nemohoucnost, slabost; nemoc, neduživost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nemocnost f. = nemohoucnost, slabost, nemoc
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.