nemierný adj.; k miera, mierný
1. [o bohu] jsoucí nad jakoukoli míru, nezměřitelný, nekonečný: Nemyerny Otec, nemyerny Syn, nemyerny Duch svatý ŽaltPod 101b (var. v. neměřičný) immensus; ty s pán buoh mój jediný sám všemohúcí věčný, jehož nelzě obchopiti, a nemyerny, jenž si vždy živ Aug 124a
2. nesmírný, nezměrný, obrovský: oblekl mě hospodin v rúcho zlatem tkané a nemyernymy záponami okrášlil mě ŘádKorA 57a (nesmiernými ~B, ~D) immensis monilibus; nemyernu a bez počta a bez cíle bude mieti radost ŠtítVyš 86a supra omnem mensuram; čím sě odplatím tvému dobrodiení tak nemiernemu? ModlKruml 3a
3. nepřiměřený, nepostihující míru věcí: tuším, že toho nedieš, avšak musí tak vzato býti z tvého duomyslu, jakož se zdá, dobře nemierneho ani přítrefného KorMan 170b; v svých kázáních a učeních a v příkladech velmi nemjrnj sou AktaBratr 2,182b
Srov. nesmierný
Ad 1: za lat. immensus stč. též nepřěměřený. — Ad 2: za lat. immensus stč. též nezčíslný, přielišný, veliký