|
|
|
neduživěti, -ěju, -ie ipf.; k neduživý 1. (čím) churavět, být neduživý, chřadnout: oči moji neduziwiechu pro mdlobu ŽaltKlem 87,10 (pod. BiblLit, nedužile sta ~Ol, pod. ~Pad, ~Praž, ŽaltKap, znedužněle ~Wittb, zneduživěle ~GlosMuz, zneduživile ~Pod) languerunt; v kterém lidu najdeš vopilce, smilníky etc, věz bez pochyby, že žaludek, totiž kněžie, sú nemocní; nebo když ten nedużiwij, všecken lid nedużiwij JakZjev 35b; túž churavostí a šeredností nedužiwieli [hubené krávy] BiblPraž Gn 41,21 (mřiechu ~Card, ~Ol, hyniechu ~Pad) torpebant 2. umdlévat, pozbývat sil: pakli kto jinačějie učí…, pyšný jest nic neuměje, ale neduziuiege při otázkách, protiví sě slovy BiblOl 1 T 6,4 (var. v. nedužiti3) languens Srov. nedužiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neduživěti, -ěju, -ieš, neduživu býti, siechen: oči moji neduziwiechu languerunt ŽKlem. 87, 10; (hubené krávy) túž churavostí a šeredností nedužiwieli torpebant Pražsk. 1. Mojž. 41, 21. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neduživěti, -ěju, -ieš ned. (čím) churavět, být neduživý, chřadnout; umdlévat, pozbývat sil Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|