|
|
|
nedověra, nedóvěra, -y f.; k dóvěřiti, viera 1. (ojed. k bohu) nedostatečná víra v boha, nedůvěra v boží moc, malověrnost vůči bohu: ona slova ze Čtenie: Trestal jest [Kristus] nedowieru jich a tvrdost srdce AktaKost 97b (Mc 16,14 incredulitatem: nevěry EvSeit, ~Víd, pod. BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, ~Pad, ~Praž, nevěrnosti EvZimn, ~Beneš, nevěřenie ~Ol); z hlasité modlitby tři věci zlé pocházejí, t. nedowěry, neb nevěří, by bůh všudy slyšel tajnosti oznámení JakPost 200b; pán Ježíš, chtě v něm [v otci nemocného] dokonalejší věc ustaviti, nechtěl té jeho nedowiery následovati ChelčPost 256b; nebo to jest povaha pekelníkuov k divóm hleděti, a jest nedowiera k bohu RokPostK 273b; míti nedowieru RokPostB 370; Tomáš byl zašel velmi v hroznú nedowieru jako v šachtu vpadl HomMak 37b. – Srov. nedoufánie 2. odklon od pravé víry; [v středověkém kontextu] bludná víra, kacířství: dřéveřečený lid a kněžie oběti vadú ohyžděni súce, vinnami a hřiechy a nedouierami poskvrněni, bohu sú počeli obětovati ProlBiblL 162b (ad Mal: ~K, BiblPad) impietatibus; činil jest [Kristus] tu divy, aby nemohli [Židé] mieti výmluvy své nedowyery, vidúce skutky moci božie LyraMat 95b; jenž [Kristus] odhánie každý přieval nedowiery našie VýklŠal 48a imber infidelitatis; duch svatý bude tresktati svět z hřiechu, a miení hřiech nedoŵery, neb ten hřiech nevěry jest převýšený, a jest kořen všeho zlého nevěra RokJanB 285a; a to jest svatokrádež, pro nižto syn králóv nechtěl přijímati pod jednú spósobú, ale v mrzkosti maje nedowieru biskupa, jeho od sebe zahnal RokPřij 309b; kdož přijede nebo přijde mezi vás zmatečný u víře…, jak je ctíte…potvrzujíce je skrze to laskavé obcování v jich nedoŵeře AktaBratr 2, 157b; o upálení jednoho měštěnína pražského pro nedověru BřezKron 508: v nichžto [hříších] někdy ste chodili vedle obyčeje světa tohoto a vedle kniežete moci povětrné, ducha toho, kterýžto i nynie diela svá dělá v syniech nedowiery, mezi nimižto i my všickni obcovali sme v žádostech těla svého BiblPraž E 2,2 (nevěřijících ~Drážď, nevěřících ~Ol, ~Lit, nevěrných ~Pad, nevěrnosti vel nevěry VýklKruml) in filios diffidentiae 3. nedůvěra, nedostatek důvěry: Jan Sádlo, pán z Kostelce…, vzat jest. v nedověru některým konšelům, protože by se s lidem svým neokázal na poli s Pražany BřezKron 515 in infidelitatis suspicionem stal se předmětem nedůvěry některých konšelů. – Srov. nedověrek Srov. nedověrnost, nedověřenie, nevěra Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nedověra, -y, fem., nedůvěra, nevěra, Misstrauen, Unglaube: (příští Kristovo) odhánie každý přieval nedověry našie HusE. 3, 30; (Tomáš) byl zašel v hroznú nedowieru non credidit HomMak. 37b; co tajných podezření a nedowier HrubLobk. 58a; dubitatio pochybenie, nedowiera Lact. 54c; nedowěru VelKal. 97. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedověra, nedóvěra f. nedostatečná víra (v boha); nevěra, kacířství; nedostatek důvěry, nedůvěra Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedověra f. = nedůvěra, nevěra Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|