viera f. víra: vieru jieti, vzieti uvěřit; vieru ploditi posilovat víru; popsánie viery vyznání víry; Viera Vyznání víry (Kredo); věrnost, poctivost: zastavovati vieru komu dávat své slovo, zaručovat se; držěti vieru komu držet slovo, zachovávat věrnost; vieru nezdržiechu nedodrželi slovo; dávati sě na vieru spoléhat se (na dané slovo); vzieti koho na svú vieru zaručit někomu bezpečnost svým slovem; své viery pravý opravdový ve své věrnosti; u vieře sě potvrdivše upevnivše svou věrnost; býti dlužen vierú být povinen věrností; lomiti vieru porušovat věrnost; dojieti sobě viery pojmout důvěru v sebe, odvážit se; s věrú věrně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
viera f. = víra, věrnost, věrná správa, pravda; čestné slovo; Viera (Víra) = Vyznání víry (Kredo), Věřím v Boha; — s věrú = věrně; — vieru jieti (vzieti) = (u)věřiti; — dojieti sobě viery = pojmouti důvěru; — nejemný viery = nevěřící
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.