|
|
|
nedouka, -y m.; k doučiti člověk neučený, nevzdělanec: vzvěděvše [knížata], že by lidé byli [apoštolově] bez písma a nedouky BiblOl A 4,13 (~Lit, neučení ~Pad, sprostní ~Praž) idiotae; ║ proto, by se sešla všecka cierkev spolu a všickni jazykové mluvili, nevešli pak mezi ně nedouky nebo nevěrní, zdali neřku: Co se zabýváte? BiblLit 1 C 14,23 (neučení ~Drážď, ~Ol, ~Pad, neumělí ~Praž) idiotae ve víře nevzdělaní (pod. i BiblLit 1 C 14,24); nehodíš se nám, neb si neučený, bez jazyka, nevýmluvný, nedouka a sprostný Frant 37a idiota. – Srov. nedouk Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nedouka, -y, fem., masc., nedouk, neučený, Halbgelehrter, Laie: neb si nevýmluvný nedouka EvOl. 37a; všel by někto nevěrný neb nedouka idiota Pernšt. 1. Kor. 14, 24; vešli by nedovky idiotae t. 1. Kor. 14, 23; kto naplnie miesto nedouky idiotae 1. 1. Koř. 14, 16. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedouk, nedouka m. nedouk, člověk neučený, nevzdělanec, neodborník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nedouka f., m. = nedouk Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|