|
|
nedouk, -a m.; k doučiti člověk nevyučený n. nevzdělaný v něčem, neodborník, neznalec: pakli co potom dobrého dieš duchem, kto naplní miesto nedouka BiblLit 1 C 14,16 (nenaučeného ~Ol, nedoučeného ~Pad, neumělého ~Praž) idiotae; chtěl bych, aby také nedouky aspoň židé i pohané nynější naučili, jenž nevěřie než v jednoho boha HusVýklB 13b; ydiota…hlupec, nedovk VýklKruml 290a (1 C 14,16); proti tomu všemu nedovkowe mluvie, totiš žákovstvo, ti, ješto jim písmo známo nenie ani hvězdářské, ani které jiné Hvězd 48b; ty, bosáku, máme za to, že jsi nedouk, poněvadž neznáš písem předepsaných KorMan 73a; protož ktož těch věcí do sebe nemá, ten nebude dokonalý lékař…, ale máť býti nazván Nedovk, a to proto, že se jest tomu nenaučil LékChir 2b diletant; iners …quasi sine arte Nedouk VodňLact L7a; byšte pak toto mé psánie měli okázati všem doktoróm v Vídni, v Parisi, v Krakově a kdež koli jsú po křesťanstvu koleje…, nébrž zdá li se vám, i těm vašie stranv nedoukom v Praze ukažte List UK XI E 1,242b (1489). – Srov. nedouka, nedoučený Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nedouk, -a, masc., Halbgelehrter, Laie: aby také nedouky (židé) naučili HusE. 1, 10; má ť býti nazván nedovk Chir. 2b; proti tomu všemu nedoukowe mluvie t. 30b, těm nedoukóm ČČMus. 1884, 529 (z r. 1489); nedouk iners Lact. 87b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nedouk, nedouka m. nedouk, člověk neučený, nevzdělanec, neodborník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|