nedostávati, -á ipf. (pf. nedostati); k dostávati
neos. čeho [o nějakém množství], ojed. osobně co (komu) nedostávat se, chybět, scházet: neb jim již k jedení a k pití potřeby nedoſtawaſſe CestMil 23b eis victualia defecerunt; deficiens nedoſtawagiczy GlosSed 14b; deest nedoſtawa VýklKruml 232b (Mt 19,20: co mi sě ještě nedostává BiblOl, ~Lit, ~Pad, čeho mi se ještě nedostává ~Praž); desit ne nedoſtawa VýklKruml 317a (Tt 3,13 ut nihil illis desit: aby v ničemž nedostatek jměli BiblDrážď, aby v ni v čemž nedostatka nejměli ~Ol, a ost.); ║ egliptare nedoſtawati [o slunci n. měsíci] SlovKlem 12b zatmívat se — jur.: když Jiříkovi penieze kladli s šest hřiven, a dvú jim nedostávalo, že jsú Jan a Ondra Jiříka prosili o příročie NaučBrn 30; nechce mi toho, což mi platu na tom nedostává, jinde ukázati a odhadati Půh 7,46 (1492); že mi řekl před smlúvú i v smlúvě i po smlúvě opraviti, což by mně vystávalo a nedostávalo o zboží Morkovice Půh 6,319 (1493)