dostati, -stanu, -staneš, pftiv., dostávati, -aju, -áš, impftiv.; d. sě dostati sě, dostávati sě zu Theil werden; dostane sě, dostává sě komu co (nom.), čeho (gen.). — Ti jsú rozličně bohu slúžiec nebesóm ſie doſtali Pass. 637, doslali se nebesům, do nebes. Již ť jest má útěcha stala a všě žalost na mě vstala, všě mi ſye túha doſtala Hrad. 54a. Benátčené… sú prohlesli jeho (sv. Marka) kost(e)la drahotú, a najviece svatost pro tu, jiež zzie jim mnoho dozztawa, že atd. ApŠ. 122. Když člověk ustane a postáti ſye doſtane, dětí ni domu zpomene AlxV. 596. Když ſie jemu (Zachariášovi) v chrám doſtalo jíti Pass. 275. Potom ſie doſta na svini NRada 1116, dostalo se řadou na ni, aby radila. Třetí rok doſtane ſe doplatiti 9 kop KolB. 121b (1498). Avšak ſye j’mu (Alexandrovi, majícímu málo vojska) to doſtalo, jež pobi ty všě voje AlxV. 1137, dostalo se mu, podařilo. (Paris) musi pryč ottad jěti, majě tu věc na paměti, kak by ſye mu to doſtalo, ješto sě j’mu ve sně dálo t. 767; nali ſye j’mu (Alexandrovi) to doſtalo AlxŠ. 5, 1, dostalo se mu, podařilo, že ztekl první hradbu; často sě to velmi stává, že bolest moci přidává, tak ſye Neguzaru doſta AlxV. 1712, dostalo se, přihodilo se; takéž ſſye těm lidem doſta, řiedky potom domóv posta t. 1120. — ned. sě nedostati sě, nedostávati sě chyběti, abgehen, mangeln; nedostane sě, nedostává sě komu čeho. Dřéve s’ mi jie (masti) byl dal mnoho, až ſye gye mnohým nedoſtalo Mast. 197. Chleba ſie nedoſtaua panis deficit Ol. 1. Reg. 9, 7. Chleba nedoſtawaſſe ſye deerat Mus. Gen. 47, 13; když ſye vody nedoſta cum consumpta esset t. Gen. 21, 15. Komu ſie czo nedoſtanyeſſe, u druha jako své jmějieše DalC. 2, komu ſie nedoſtanyeſſie, u druha jako své vezmieše DalStrah. tamt. Co mi ſie nedoſtane quid desit mihi ŽKlem. 8, 5, czo ſye nedoſtaua mnye ŽGloss. tamt., co ſie nedoſtawa mně ŽWittb. tamt.; co ſye nedoſtawa mně AlxV. 753; nyczehoz mi ſie nedoſtane nihil deerit ŽWittb. 22, 1 = bude všeho dostatek, hojnost, správná negace stará; nyczehoz my ſe nedoſtane ŽPod. tamt.; nic ſye v nich (vlastech asijských) nedoſtawa, jímž živa člověčie hlava AlxV. 618, všeho jest hojnost; aby ſye vám nyc nenedoſtawalo ut nihil desit Koř. 1. Kor. 1, 7, negace nová; nic ſie jim nenedoſtaualo nihil defuit Ol. 2. Esdr. 9, 21.

dostáti, -stoju, -stojíš, pftiv., někdy impftiv., dostávati, -aju, -áš, impftiv. — Bis zu Ende, bis zur gehörigen Zeit stehen, ausharren, verbleiben, pftiv.: ovoce, nedoſtogi-li svého času ŠtítOp. 230; ktož doſtogi do požehnánie u svaté mše, ten má od pustkuov tak mnoho ChelčP. 271a; — důstojnu, hodnu býti čeho, s to býti, stačiti, würdig sein, verdienen, vermögen, impftiv.: já, člověk svých přátel zbylý, jenž snad toho nedoztoyu, by ty přěslyšal řěč moju AlxBM. 2, 38, nejsem toho hoden, stč. dóstojen; žádný nenie nalezen na světě, ktož by toho doſtal, aby hněv boží utišil Kruml. 86a, kdo by byl s to, tomu stačil; (bóh) všemohúcí ť jest, kdež člověk nedoſtawa, tu on svú milost naplní t. 408a, kde člověk nedostačuje; (králová) chcziecz (m. chtiec) svú dceř vydati v slavnéj dráži, s ľudským sluchem, ztravú i bohatým rúchem, jakž doſtati mohla z snadna Kat. v. 248, jak s to byla; nebuď tak špaten od rúcha, od ztravy, od čeledi s tolik, jakož doſtati móžeš ŠtítMus. 45a; ochudne někto urozený, že nebude moci doſtati řádu svého t. 44b; — dostaviti se (ku právu), sich stellen: kterýž k svému právu nedostál jest VšehJ. 41, pftiv., nedostavil se ke konci; že těch řečí přestati a ku právu doſtawati nechceš KolE. 12a (1590).