*nechutiti, -cu, -tí ipf.; k nechut
(nad čím [pokrmem]?) pociťovat nechuť (k něčemu), ošklivit si (něco): nauseat nechutẏ MamUKA 30b (Nu 21,5 nauseat super cibo: var. v. nechut 1). – Srov. nechuten býti (nechutný1), nechutniti
Za lat. nauseare stč. též mrzkost jmieti (SlovOstřS 140). Jako sloveso předmětové chápe GbSlov 2,350 („duše nechutí si pokrm“)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nechutiti, -cu, -tíš, impftiv., znechucovati, verekeln: nechuty nauseat MamA. 30b (Num. 21, 5 anima nauseat super cibo, česky myšlena souvislost nepochybně: duše nechutí si pokrm).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².