|
|
|
nadtrútiti, -cu, -tí pf., ojed. natrútiti; k trútiti 1. koho napadnout někoho, udeřit na někoho; [o smrti] zaskočit, zachvátit: by byl jho [Alexandra] kto tdy nadtrutýw nebo kterú válkú mútiv, byl by velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí AlxB 283; tehdy spravedlivým súdem božím ohavnú smrtí jsa natruczen, nemohl toho [Strachkvas biskupství] dojíti PulkB 41 (~N, nadtruczien ~Lobk, ~S) morte praeventus; ║ velmi ji [Marii] ta řěč nadtruti, lekši sě, velmi sě smúti HradRad 63a ohromila ji. – Srov. nadstúpiti 4 2. koho n. co [srdce] čím [jímavým] uchvátit, uvést v nadšení (náboženské): kteréžto zlato Mezek, vévoda polský, náboženstvím jsa nadtruczen a rozniecen poslal jim [poustevníkům] byl PulkB 48 (~S, hnut ~Lobk, zapálen ~N) devotione permotus; pane Jezukriste, srdce mé tvými ranami nadtrut a mysl mú tvú krví zapoj ModlMil 80b; ani se ten kdy zamútí, čiež srdce Ježíš natruti tú nevýmluvnú sladkostí FlašRadaA 278 Srov. trútiti, natrútiti (s jiným významem, daným předponou na-), otrútiti a zatrútiti. K funkci předpony nad- v. poznámku s. v. nadtrápiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
natrútiti, -cu, -tí pf. (ipf. natrucovati); k trútiti co natlouci, otlouci, nárazem n. nárazy poškodit: třeseného ovoce nechovaj, neboť které jest natrúcené, to samo v sobě pomalu hnije JgSlov 2,633 (Ms.); ║ dvoje škorně dobře ochozené, ježto by již podšev dobře byl natrúcen ArchČ 14,470 (1456) chůzí poškozený, opotřebovaný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
natrútiti, -cu, -tíš dok. natlouci, potlouci, nárazy poškodit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|