|
|
|
otrútiti, -cu, -tí pf. (ipf. otrúcěti, otrucovati); k trútiti 1. co/koho (čím [předmětem]) zasáhnout úderem (něčeho), udeřit někoho n. do něčeho (něčím): když přijide [pecen chleba ve snu] k stanu, otruti jej i převráti BiblCard Jdc 7,13 (~Ol, ~Lit, porazil jest ~Pad, pod. ~Praž) percussit; Lest Vieru silně zarmúti, oštěpem ji svým otruti BawEzop 114; vznesl si mě [Joba Bůh], jako na vietr položiv, i otrutil si mě velmi BiblOl Job 30,22 (~Lit, ~Pad, opovrhl si ~Praž) elisisti me udeřil jsi mnou; neb proti Pánu zdvihl se jest, i otruti [Hospodin] ruku Moabovu BiblLit Jr 48,26 (rozrazi Pror, BiblOl, obrazi ~Pad, ~Praž) allidet; Maria fecit eum [diabolum] debilem lapide illo otrutyla, id est Cristo PostGlosMuz 218a (v obraze); ║ k Bethsuře…s vojskú přilehl a tu jeho [Antiocha Židé] zaháněli, otrutili BiblMik 2 Mach 13,19 (var. v. otrúcěti) impingebat udeřili na něj 2. koho/co (čím [zásahem]) omráčit, ochromit: smútil si [Bože] zeḿu i otrutil jsi ji ŽaltWittb 59,4 (~GlosMuz, BiblDrážď, zamútil si ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, ~Pad, smútil si ŽaltPod, zakormútil si BiblPraž) conturbasti; druzí [lidé] mniec, by byli hromem otruczeny PasMuzA 42 (utrúzeni ~Kal) se…ictu fulguris interiisse; jáť sem ten raněný, smutný Tkadlec, jenž sem tvým [Neštěstí] úrazem omámen, tak uražen, tak otruczen TkadlA 5b. – Srov. obraziti 5, obramiti 2, otrápiti 1, zatrútiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
otrútiti, -cu, -tíš dok. (koho, co čím) zasáhnout, omráčit koho, co (úderem čeho); zarmoutit, zasáhnout duševně; — otrútiti sě (komu) narazit, udeřit na koho; (čemu) odrazit se, odskočit od čeho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otrútiti dok. = omráčiti, udeřiti, zachvátiti; — otrútiti sě něčemu = naraziti na něco, udeřiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|