napojovati, -uju, -uje ipf. (pf. napojiti)
1. koho (čeho, čím) napájet někoho (něčím), dávat pít někomu (něco): také proto svět slóve moře, že ty svaté tak umrlé vždycky hořkosti napoyuge a nalévá PříbrZamP 191b (~M, hořkostí naplňuje ~A)
2. koho (čím [něčím žádoucím]) naplňovat, obdarovat: jenž [Bůh] tě napoyuge všemi dobrými věcmi svými BiblPraž Sir 32,17 (var. v. napojiti 2) inebriantem te ab omnibus bonis suis
3. co (čím) zalévat, zavlažovat: přieval a snieh s nebe… napogige zemi a polévá a svlažije ji BiblOl Is 55,10 (var. v. napájěti 3) inebriat; toť jest potok rozkoši, jímž ty [Bože] ono rozkošné město a slavné, Jeruzalém nebeský, ustavičně napogygeſſ ŠtítSvátA 168a potas (v obraze)
Srov. napájěti