nahlas adv.; k hlas
1. [u sloves mluvení] nahlas, hlasitě, zřetelně: hospodář toho domu, pošeptav své ženě i řekl: Otěž mne nahlas, kterak sme tohoto zbožie, jenž máme, nabyli GestaB 22b (~U, nadhlas ~M) alta voce
2. veřejně, otevřeně: a tu p. Jiřík vystavil Zicha z Volfperka a Mikuláška z Krakovce a ti jsú vyznali nahlas, že jsú byli úředníci na Zábřehu a lidé tu kněžští přišli jsú před ně Půh 3,630 (1447)
3. Nahlas,-a m. jm. osob.: Naglaz CDB 1, 359 (12. stol.)
Srov. nadhlas