|
|
|
nadtrútiti, -cu, -tí pf., ojed. natrútiti; k trútiti 1. koho napadnout někoho, udeřit na někoho; [o smrti] zaskočit, zachvátit: by byl jho [Alexandra] kto tdy nadtrutýw nebo kterú válkú mútiv, byl by velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí AlxB 283; tehdy spravedlivým súdem božím ohavnú smrtí jsa natruczen, nemohl toho [Strachkvas biskupství] dojíti PulkB 41 (~N, nadtruczien ~Lobk, ~S) morte praeventus; ║ velmi ji [Marii] ta řěč nadtruti, lekši sě, velmi sě smúti HradRad 63a ohromila ji. – Srov. nadstúpiti 4 2. koho n. co [srdce] čím [jímavým] uchvátit, uvést v nadšení (náboženské): kteréžto zlato Mezek, vévoda polský, náboženstvím jsa nadtruczen a rozniecen poslal jim [poustevníkům] byl PulkB 48 (~S, hnut ~Lobk, zapálen ~N) devotione permotus; pane Jezukriste, srdce mé tvými ranami nadtrut a mysl mú tvú krví zapoj ModlMil 80b; ani se ten kdy zamútí, čiež srdce Ježíš natruti tú nevýmluvnú sladkostí FlašRadaA 278 Srov. trútiti, natrútiti (s jiným významem, daným předponou na-), otrútiti a zatrútiti. K funkci předpony nad- v. poznámku s. v. nadtrápiti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nadtrútiti, -cu, -tíš, pftiv., přepadnouti zachvátiti, angreifen, erfassen. — By byl j’ho (Alexandra) kto tdy nadtrutyw nebo kterú válkú mútiv, byl by velím viece mdlejí, jimžto sě mněl sa čilejí AlxB. 7, 26. Mezek (kníže) náboženstvím jsa nadtruczen a rozniecen, poslal jim (poustevníkům) zlato Pulk. 40a. Srdce mé tvými ranami nadtrut Modl. 80b. Velmi ji (Marii) ta řěč (Gabrielova) nadtruti Hrad. 62a. Smrtí jsa nadtruezen nemohl toho dojíti morte præventus Pulk. 33b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadtrútiti, -cu, -tíš dok. napadnout někoho, zachvátit; uchvátit, uvést v nadšení (náboženské) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nadtrútiti dok. = přepadnouti, zachvátiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|