měl, -a/-u m.
k mělký
mělké, zvl. písčité místo ve vodě při břehu, mělčina
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
měl, -i f.
k měliti
špaldová mouka, rozmělněná špaldová zrna
Jen u Klareta za lat. ador. Sr. běl
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
1. měl, -a, -u, masc., mělké, písčité místo ve vodě při břehu, seichter, sandiger Ort im Wasser; stsl. mêlъ syrtis. Z mēl-, koř. mel-, mléti. — V tu dobu stachu na myele dvě st(ě) korábóv dospěle AlxV. 583, Gualth. 1, 391: littoreis immergitur uncus arenis. — Na mielu in sabulo Lit. Hieron. Paul. 1, na mielu i. e. na piesčitém břěhu MamV. — Pokrm nějaký: teleti na… kozletina…, jelenina.. kuřetina…, miel ador, prasetina… Prešp. 1731 v kap. De convivio, myel ador Veleš. (ador = Mehldunst, Weissmehl Diefb. Gloss.v Rozk. není).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měl, -a, -u m. mělčina
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
měl m. = mělčina
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.