mudřec, mudrcě m.
pozd. též mudrc, -ě m.
k múdrý
1. jaký (lidský), čeho (světa) mudrc, učenec, vzdělanec, filozof; jaký („lékařový“) odborník, vzdělanec v určité oblasti
2. bibl. zákoník, farizej
Dolož. též adj. poses. mudrcóv. Sr. mudráček, mudrák, mudroch, mudrochytřec, mudromil, mudromluv, mudroň, mudroňek, mudropravitel, mudrovanec, mudrovník, zchytralec, mistr, hadač, chytřec
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
mudřec, mudrcě (2slab.), ein Weiser; stsl. mądrьcь sapiens. — Jeden mudrzecz … Aristotiles Pass. 309; jenžto byl vyšel zabíjat mudrczow Pror. Dan. 2, 14; praví mudṙecz Kruml. 95b; pravie mudrzczy (sic) Rokyc. 444b; knihy všech mudrczew Orl. 85b. — Sezvali mudrczie satrapas Ol. 1. Reg. 5, 11, Br. tamt.: knížata; nad mudrcziemy našimi plaga… satrapis Ol. 1. Reg. 6, 5.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².