|
|
|
mistr, -a m. dolož. též mistř, -ě m. dolož. též mist, -a m. k lat. magister a střhn. meister 1. čí, čeho, jaký, nad kým kdo je v nadřízeném postavení vůči někomu, vládce; vůdce; velitel; správce; též fig.; „mistr mincě“ v. mincě 2. čeho, v čem mistr, učenec, vzdělanec, znalec, kdo vládne zvláštními znalostmi mistr hlubokých smyslóv Petr Lombardský, Magister sententiarum 3. jaký (školní, starší) mistr, učitel, kdo učí znalostem n. dovednostem; vychovatel 4. čeho (řemesla) mistr, kdo vládne zvláštními dovednostmi; jaký („krycí“, tesařský ap.) řemeslník osaditi sě mistrem v. osaditi sě 3 5. jaký (najvyšší, nebeský ap. ) Bůh, zvl. Kristus 6. „přěvor“ 2, představený společenství řeholníků (zvl. rytířských řádů) 7. jaký (řemeslný) stavitel, kdo řídí stavbu 8. jaký („zákonný“), čeho (zákona) bibl. zákoník, starozákonní židovský duchovní 9. čeho, v čem doktor, kdo dosáhl nejvyšší univerzitní hodnosti, zvl. doktor teologie; zvl. v pl. představitel obce pražské univerzity 10. jaký („popravní“) mistr popravčí, kat 11. čeho původce Dolož. též adj. poses. mistróv a vl. jm. osobní Mistr. Forma mist je doložena řídce a pouze v n. sg. Sr. doktor, cechmistr, učitel, učenník, zákonník Autor: Irena Fuková, Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
fišmajstr, -mejstr fišmejstr, -mistr fišmistr, -a, masc., z němč.: auředníci nad rybníkem páni ffiſſmayſtrzy KolB. 30b (1490), za ffiſſmeyſtra KolC. 166b (1588), fiſzmiſtry HořovA. 139a (1641). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mistr, místr (původně 1slab.), -a, a také mistř, -ě, masc., mistr, učenec, učitel, Meister; z lat. magister. — Takéže hi miſtr Seneka | vykládá sě atd. ApD. d (verš 8slab., mistr 1slab); seď vám přišel myſtr Ypokras Mast. 27 (též); vyndi, miſtr tě zove k sobě Hrad. 32b (též); tu kdež jejie milý miſtr byl t. 30b (též); ano učí myſtr své děti DětJež. 2b (též); — miſt Virgilius GestaKl. 83 (t. j. mist, vzniklé z jednoslabičného mistr, kdež souhláska -r snadno se odsula, srov. brat z 1slab. bratr); — Kato myſtr byl veliký Vít. 58a (verš 8slab., mistr 2slab.); jenž bieše myſtr veliký AlxV. 2382 (též). — (Alexander) mieše myſtra svého, najvěčého světa seho AlxV. 126; myſtrzy umní t. 2406; (Alexander) lékařě zavola, svého myſtra Křistobola AlxŠ. 7, 2. Milý myſtrze Mast. 92; o svém myſtrzye ničse netbáš t. 81. — (Lidé) sberú sobě míſtry pochlebné HusPost. 87b; neroď truditi míſtra t. 184b, míſtṙi t. 15a, t. 28b; mezi míſtry t. 15a. Mijſtrze! Štít. ř. 3a; aby nebyli mijſtrzy bludu t. 80a. mijſtry pokorně slyšal t. 80b. Súdcě a myſtry ustavíš, aby súdili lid magistros Mus. Deut. 16, 18; (Judas) ustavil myſtry lidské scribas populi t. 1. Mach. 5, 42. — miſtr rytieřstva magister militiæ Ol. 2. Reg. 10, 16; myſtr rzytyerſzky (sic) princeps militæ Pror. Jer. 22, 15. Kniežata kněžská a miſtṙi magistratus Kladr. Luk. 23, 13; myſtrzy magistratus Pror. Tel. Dan. 3, 94. — Když chce řemeslník miſtrem siesti Pr. pr. 254, mistrem siesti, jako mistr se usaditi. — (Hanuš, kníže ratibořský) prve slúl kněz Hanuš, potom jemu řiekali mistr Hanuš, jakž jest katem byl nad pány Let. 21, mistr, kat. — K mému myſtrzy Mast. 67, mistř; učiňte dokonánie myſtrzy svému Kat. v. 2086. — miſtr magister Prešp. 983, myſtr též BohFl. 367; mezi myſtry in medio doctorum EvZimn. Luk. 2, 46; přistúpichu myſtrzij scribæ t. Mat. 15, 1; miſtrze! rabbi t. Jan. 4, 31. — Míſtṙe HusPost. 181b, Míſtṙi t. 28b, mezi míſtry t. 15a. Podle Blah. 22 říkalo se v XVI stol. okolo Prahy: pane mistře! a na Moravě: mjſtr. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mistr, místr (jednoslab.), mistř, -ě m. mistr, znalec, vědec, učitel Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mistr m. (z lat.) = učitel, doktor Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|