mrtvý adj.
sr. mřieti
1. mrtvý, zemřelý n. zbavený života; též fig. a zpodst.; „vstánie z mrtvých“ ap. zmrtvýchvstání
2. (o kovu, hornině ap.) neživý, nemající v sobě život; též fig.
Mrtvé moře v. moře
3. med. (o tkáni ap.) odumřelý
med. mrtvé jablko v. jablko
4. (o člověku) ochrnutý
5. marný, bezvýsledný, nemající účinek
6. jur. mrtvé rucě neživý, tj. neosobový účastník právního aktu (zvl. církev, obec)
7. jur. (o zápisu) neplatný
Sr. umrlý, umřělý, zmrlý
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
mrtvý, adj., tot; stsl. mrъtvъ mortuus. — Že dnes hi živ hi myrtw budeš AlxBM. 3, 7 (verš 8slab., myrtw 1slab.); hi myrtwee hi živé bude… súdě svD. 40; (Kristus) příde súdit živých i mrtwych Alb. 49a; živých i mrytwych ML. 40a. Bych as myrtwa j’ho (svého manžela) viděla LMar. 32; pohřésti mrtweho Štít. uč. 138a; s myrtwym tělem Mand. 9b; mirtwe mortuos ŽGloss. 142, 3; mezi mirtwymy inter mortuos ŽWittb. 87, 6, mezi mrtwimy ŽKlem. tamt. — Viera jest mrtwa bez skutkóv dobrých Alb. 49b. — Položil zemi plodistvú v-mirtwu in salsuginem ŽWittb. 106, 34, mrtvá země, salsugo. — Mrtvá ruka v. ruka. — Tělo z mirthuich jest vzkriešeno Kunh. 149a, z mrtvých vzkřiesiti; třetí den jej z mrtwych zkrzeſil Kruml. 72a. — Třetí den z mrtwych vstáti ML. 4a, z mrtvých, od mrtvých vstáti; jako z myrtwych vstach Mast. 211; když ti lidé z myrtwych vstachu JiřBrn. 352, ti lidé z mrztwych (sic) vstachu JiřKlem. 8; umřel, od mrtwých vstal RešSir. 173a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².