moře, -ě n.
1. moře, oceán; též fig.
lotr mořě v. lotr
Mrtvé moře Mrtvé moře
Rudné moře, Črvené moře, Lepké moře Rudé moře
Střědmé moře Středozemní moře
ot mořě až do mořě široko daleko
2. čeho (krve, hořkosti, pokání ap.) moře, velké množství něčeho
3. jaké (mosazné, měděné) nádoba na vodu větších rozměrů, umyvadlo
K 3: jen Bibl
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
moře, -ě, neutr., Meer; stsl. morje mare. — Zamúti sě morze commoveatur mare ŽWittb. 95, 11; ot morzie až do morzie t. 71, 8; morse LMar. 54, morzye mare Prešp. 7, morze pontus t. 2497; na vysoké morze vzpluvše Pass. 374, vysoké moře. — Na morsi ApŠ. 123, u morzu ŽWittb. 135, 15, v-morzyu in mari t. Moys. 4, na morziu in mari ŽKlem. 88, 26, u morzyu t. 134, 6; mezi moṙemi inter duo maria Kladr. Dan. 4, 45; hrob bieše nad morzem Apoll. 143b. u proſiedcie morzie in medio mari ŽKlem. Moys. 8, proſied morzie Hrad. 130a, srov. prosěd. — Okceana morze voda AlxV. 601; prosřědnieho morze stoka t. 605, moře prosřědnie, středozemní; ta (řeka) teče w cżrwene morże LucidF. 133a, moře črvené; — moře lepké t. j. červené, v. lepký; — poſlednye morzye AlxV. 603 omylem m. polednie moře.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².