|
|
|
modloslužník, -a m. k modla¹ a slúžiti 1. modlář, modloslužebník, pohan, kdo uctívá „modlu¹“ 1, 2 2. relig., zvl. reform. modlář, modloslužebník, kacíř, kdo se odchyluje od pravé víry (zvl. uctíváním jejích vnějších prvků) Jen Hus. Sr. modlák, modlář, modlec, modlič, modlík, modlitník, modlník, modlebník, modlitel, modlitevník, modltedlník, modlověrec, modloklaněč, modlosluha, modloslužebník Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
modloslužník, -a, masc., Götzendiener; z modloslužný. — Lapák aneb lájcě aneb modloſlużník HusPost. 92b. Pohané mají křesťany za modloslužníky HusE. 1, 69. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modloslužník m. modloslužebník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
modloslužník m. = modloslužebník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|