|
|
|
modlosluha, -y m. k modla¹ a slúžiti 1. modlář, modloslužebník, pohan, kdo uctívá „modlu¹“ 1, 2 2. relig., zvl. reform. modlář, modloslužebník, kacíř, kdo se odchyluje od pravé víry (zvl. uctíváním jejích vnějších prvků) Sr. modlák, modlář, modlec, modlič, modlík, modlitník, modlník, modlebník, modlitel, modlitevník, modltedlník, modlověrec, modloklaněč, modloslužebník, modloslužník Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
modlosluha, -y, masc., Götzendiener. — Každý modlosluha HusE. 1, 66. Jest-li to, že ten, jenž bratrem slove mezi vámi, jest smilník nebo lakomec nebo modloſluha…, s takovým ani pokrmu beřte ChelčPař. 134b, jestliže ten… jest smilník nebo lakomec, nebo modloſluha ChelčPost. 42b. Ty modloſluhi mají zvláščí jazyk Mill. 32a; kterému modloſluzie idololatræ tamt.; modloſluha idolis serviens Koř. 1. Kor. 5, 11, Pernšt. tamt., Comest. 130b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlník (dvojslab.), modlosluha, -y m. modlář, modloslužebník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
modlosluha m. = modloslužebník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|