|
|
|
modlitevna, -y f. modlitebna, -y f. modlitebně, -ě f. k modliti, modliti sě, modlitva 1. modlitebna, místo (zvl. v chrámu) určené k modlení, oltář 2. bibl. modlitebna, slitovnice, zlatá deska překrývající archu úmluvy sloužící zvl. jako místo modlitby, oltář 3. místo vyhrazené k uctívání pohanského boha, pohanská modlitebna, chrám ap. Sr. modla¹ 4, modlebna, modlitevně, modlitevnicě 1, modlitevnost, modlišče Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
modlitevna, -tebna modlitebna, -y, dial. -ně modlitevně, modlitebně, -ě, fem., místo, kde se modlitba koná, zvláště svatyně chrámu židovského, Betort, Tempel. — modlitebny na horách fana in excelsis MamA. 23b; modlitebna oraculum t. 31a; ta modlytebna oraculum Ol. 3. Reg. 6, 20, Br. tamt.: Svatyně svatých; před dveřmi modlitebny pro foribus oraculi t. 3. Reg. 6, 17. Vezma krve… pokropí prstem proti modlitební na vzchod slunce contra propitiatorium Ol. Lev. 16, 14, Br. tamt.: na Slitovnici. Mojžíš všel…, aby sě poradil s modlitebnu ut consuleret oraculum Kladr. Num. 7, 89, aby otázal modlitebny Ol. tamt., za to Br. tamt.: vcházel do Stánku úmluvy, aby młuvił s bohem. — modlitebnie orarium MamC. 130b (= libellus precum DC.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlitevna, modlitebna, modlitevnicě, modlitebnicě, -ě f. modlitebna, synagóga Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|