modlba, -y f.
k modliti, modliti sě
1. modlitba, náboženské povznesení mysli k Bohu, svatým
2. čeho („zákona“) modlení, uctívání, projevování náboženské úcty vůči něčemu
3. modla, zpodobnění pohanského boha
4. bibl. slitovnice, zlatá deska překrývající archu úmluvy sloužící zvl. jako místo modlitby, oltář
Sr. modla¹, modľenie, modlitva
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
modlba (2slab.), -y, fem., modlitba, modlení, Gebet: neroď v sě úfati směle, doňadž ho (Ježíše) nepoznáš cěle, kromě těž ho modlbu v sobě, ať sě ukáže sám tobě Hrad. 50a; modlbu prosímy Aug. 117b; (Kateřina) poče… svému choti slúžiti postem, trudem, modlu sličnú Kat. v. 1103 (modlu m. modlbú). — Slitovnice (v arše úmluvy): učiníš modlbu propitiatorium Mus. Ex. 25, 17, modlba propitiatorium MamB. 25b, MamVod. 26. — Modla, Götzenbild: rytých modleb sculptilium Pror. Jer. 50, 38; pohanských modleb simulacrorum Lit. Skutk. 15, 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlba (dvojslab.) f. modlitba, modlení; modla
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
modlba f. = modlitba; — modla
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.