|
|
|
hromazditi, -ždžu/-žďu, -zdí/-ždí ipf. pozd. hromažditi, -ždžu/-žďu, -ždí ipf. pozd. též hromaditi, -źu, -dí ipf. k hromada 1. hromadit majetek; co (zásoby, majetek ap.) hromadit, kupit, shromažďovat, schraňovat; co, čeho (peníze) střádat, šetřit 2. koho, co (vojsko) k čemu (boji) shromažďovat 3. co, čeho („hněv boží“) komu, na koho hromadit, střádat, připravovat pro někoho, chystat na někoho Hromaditi dolož. jen ve SlovKlem a SlovOstřS. Ohledně kvantity je možná existence dubletních podob již v době staročeské, pozitivně doloženy jsou podoby s -á- až po r. 1500. Sr. množiti, rozmnožiti, nahromazditi, shromazditi Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025). 
hromazditi, -žžu, -žďu, -zdíš, impftiv.; hromaditi, shromážděti, sbírati, schráněti, zusammenhäufen, sammeln. Iter. hromážděti, -ěju, -ieš, impftiv. Vlivem iter. -hromážděti, shromážděti atd. bývá hromažď také v těch tvarech slovesa hromazditi, ve kterých by mělo býti hromazď-. — Ktož sě rozmyslí, kaká jest to marnost, tak přielišně hromazditi ŠtítBud. 163. Kto hromażdí ve žni, syn múdrý jest qui congregat Kladr. Prov. 10, 5. Ktož… hromazzdi Kruml. 312b. Mravenec… hromázdij a snáší v létě Ezop. 128a. hromázdij člověk a nevie komu ŠtítBud. 221; hromazdí člověk s takú prací, s takým obmyslem, a nevie, komu to sbéře t. 163. Ty hromazdiſs sobě thesaurizas Koř. Řím. 2, 5; hromazdiš thesaurizas Hlah. Tob. 4, 10. Která (žena) před svým mužem kryjíc hromazdy sobě Štít. uč. 56b. Ne synové rodičuom hromazditi mají VšehK. 169b. Druzí pak menší (klášterníci) také hromazdye Štít. uč. 74b. hromazd sobě poklady NRada 1444; hromazdte věčné poklady Kruml. 343a. Střiebro bude hromazzdieno coacervabitur Ol. Job. 22, 25. Každý sobě hromazdy penieze Štít. uč. 74b, hromazdí. Jest nelze, sbožie hromaźditi bez protivných puotek ŠtítBud. 148; onen aby sbožie hromazdyl Štít. ř. 49b; múdrost světskú, kteráž učí chvály lidské hledati a sbožie zemské hromazditi HusE. 3, 12; ktož zbožie… hromażdy congregat Ol. Prov. 28, 8; těm, ješto zboží hromaždiegi lakomě ChelčP. 142a. Abychom odplatu hromazdyly Štít. ř. 191b. (Kněz) hromaždi sobě rozkoši ChelčP. 179b; (kněžie) radějše hromażdie psy než chudé HusPost. 31b. (Cizoložník) ohavnost hromazdy congregat Ol. Prov. 6, 33. — Jeho (boží) múdrosti nemóž ižádúcí umem obklíčici (dial. ni. -ti) ni rozumem, kak sě hromazdy neb dělí Kat. v. 519. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hromazditi, -ždu, -zdíš ned. hromadit, shromažďovat, schraňovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hromazditi, hromažditi nedok. = hromaditi, shromažďovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|