|
|
|
mnohý adj., komp. jmenný množějí, slož. množší sr. stsl. mъnogъ 1. (o počitatelném) mnohý, četný, vyskytující se ve velkém počtu zpodst. pl. „mnozí“, -hých mnozí lidé zpodst. n. „mnohé“, -ého mnohé (zpodst.), mnoho věcí 2. (o hromadném) početný, skládající se z velkého počtu jedinců, jednotlivin 3. (o látkovém) hojný, vyskytující se ve velkém množství 4. (o počitatelném v sg.) mnohý, leckterý, nejeden zpodst. „mnohý“, -ého leckterý člověk, nejeden člověk 5. (o období) dlouhý, dlouhotrvající; mnohéť časy dávno, po dlouhou dobu ot mnohých časóv, ot mnohých let odedávna 6. (o vlastnosti koho, čeho) veliký, značný, dosahující vysoké míry 7. (o ději, stavu) značný, silný, intenzívní 8. (o činnosti) častý, často konaný Sr. mnoho n., nemnohý, neumnohý, přěmnohý Autor: Irena Fuková, Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
mnohý, adj., viel, zahlreich; stsl. mnogъ multus, z mъnogъ. Kompt. tvaru jmenného množějí a množí (?), stsl. množaj; tvaru složeného množší. — Gdešto byl mnohy nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 20; mnohý… zboden dřěl sedlo ostrohú AlxB. 5, 4; za ostrohu visí mnohy a mnohemu sťaty nohy AlxV. 1763 sl.; na mě mnohe mluvili sú magna locuti sunt ŽKlem. 37, 17; (Alexander) vzblúdi sě mysľú we mmnohem (sic) AlxH. 6, 22; doňudž jalová neporodila mnohich plurimos ŽWittb. Ann. 5; mezi mnohimy inter multos ŽKlem. 54, 19; — stalo sě prsíed mnohym rokem PilA. 22; po mnohych časiech Ol. Ex. 2, 23; — kak jest (hřiech) veliký, mnohy Alb. 104a; v-mnohe přietě Kat. v. 1898 t. j. u mnohé; lúpež mnohý spolia magna ŽWittb. 118, 162; (lid) jest-li malý či mnohy utrum sint pauci numero aut plures Ol. Num. 13, 19; zástup mnohý HusE. 2, 289, v mnohé čeledi t. 1, 434. Kak mnozy otroci v domu otcě mého hojnějí quanti EvZimn. Luk. 15, 17; kak mnohee quanta t. Luk. 4, 23. — Kristus… jest jediný buoh nad bohy, král nade všemi králi mnohi Kat. v. 902, mnohý, mocný, cf. množský; tak druh proti druhu hnasta…, jeden malý, druhý mnohy Baw. 183b. — (Lid) mnozyegy a silnějí nás jest populus multus et fortior Mus. Ex. 1, 9 ( kompt. za lat. posit.); (právo) die, aby nález zuostal mnozſſych Troj. 137b; — vóz boží desietmi tuſſyczi mnozy currus decem millibus multiplex ŽWittb. 67, 18, mnozí tiſſuci ŽGloss. tamt. (snad kompt. množí). — (Císař) mnvohym przye ſye (přěd sě) káza Kremsm. 92a, t. j. mnuohým, mnóhým. — Odtud mnoho, mnoho-li, mnozí, ve mnozě, na mnozě, po mnohu, mnohem, v. mnoho. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mnohý (kompar. jm. množějí, slož. množší) adj. mnohý; mocný, veliký Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mnohý adj. = veliký, mocný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|