|
|
|
mladec, -dcě m. k mladý 1. bibl. děťátko, (velmi) malé dítě, zvl. nemluvně, kojenec 2. mladík, mladý (zvl. sotva dospělý) neženatý muž, mládenec 3. mladý muž, zvl. vynikající statečností a bojeschopností, působící jako člen něčí vojenské družiny 4. dřevina s drobným hustým větvovím (?) K 4: jen v KlarGlosG za střlat. iunallus, sr. mladík. Sr. holobrad, junoch, mláďátko, mladček, mládenec, mládenek Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025). 
mladec, -dcě, masc., chlapec, mladík, Knabe, Jüngling; stsl. mladьcь puer. Přízvuk rusk. molodèc a české analogie starý - stařec, malý - malec, hrubý - hrubec, chromý - chromec atp. svědčí, že bylo také mladý - mladec; ale časem nastalo zdloužení, nč. mládec. — Jeden mladecz nádobný Pass. 282; mladczy i dievky… chválé jméno hospodinovo Štít. ř. 71b; čistota myslí mladczow neb mladic t. 36a; chce umřieti a jsa mladecz výtečný, bujný Štít. uč. 149b. Ta dva mladczie JeronMus. 58b. Tet mladecz iste infans DětJež. 3b; mladczie jich snědl oheň iuvenes ŽWittb. 77, 63; mladecz adolescens Pror. Dan. 13, 37, parvulus Ol. Prov. 21, 11, puer MamV., iuvenis ProrTel. Dan. 12, 21, Prešp. 1641; mladče,… vstaň! Pernšt. Luk. 7, 14; tomu mládci Vel. Jg. — Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mladec, -dcě m. mladík, mládenec, chlapec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mladec, mládec m. = mládenec Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|