mládě, -ěte n.
k mladý
1. děťátko, (velmi) malé dítě, zvl. nemluvně, kojenec
2. malý chlapec, hoch, dítě mužské pohlaví
3. mládě, nedospělý, nedávno na svět přišlý živočich
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. dietě, mláďátko, mladček, mladec, robě
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
mládě, -ěte, neutr., Junges; stsl. mladę infans. — mladyata řevúc catuli ŽPod. 103, 21; mladye pullus Prešp. 190 mlady (sic) pullus BohFl. 12. — K tomu plur. mládenci: orlicě vzývajiúcí mladencie své pullos ŽKlem. Deut. 41, srov. Hist. Mluvn. III, I, str. 5 a 421.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².