miezha, -y f.
pozd. též miezka, -y f.
1. míza, tekutina v rostlinách zajišťující jejich růst a plodnost
2. med. čeho, z čeho, jaká šťáva, tekutina získaná lisováním ap. nějaké rostliny a užívaná jako léčebný prostředek n. přípravek
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Miezha. Sr. hňus, mokrost, smaha, stržet, vlhkost, voda
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024).
miezha, miezka, mieska, -y, fem., míza, šťáva rostlinná, Pflanzensaft; stsl. mêzga sucus. — Jako ovoce, jenž má poohop w míeżdie a v kořenu dřěva HusPost. 135b; miezka má barvu zelenú Kruml. 10b; miezku tohoto světa tamt. Ti lidé… v jistej čas roku… halúzky (stromu) nařěží a (k) každé halúzcě jeden kbelík přiviežé (m. -í), v jenžto tu mokrost nebo myezku, jakož z toho dřěviečka teče, sbierají humorem colligunt Mill. 105b. Carobalsamum dicitur lignum balsami vel liquor emanans de ligno eius trito balšamové dřevo nebo jeho mijzka Lact. 28c; vytlačiti mijezku z některých zelin t. 117c; z jich (listů fíkových) myezhi když by potřěl těla člověčieho de eorum suco Comest. 10a; vezmi miezku koliandrovú Chir. 33a; vezmi myezku čekankovú t. 220a; vezmi… myezku z máty vydávenú t. 89b; učiň kulky ſ miezhu poru Sal. 219; učiň kulky ſ miezhu opichovú t. 227; učiň kulky ſ miezhu locikovú t. 226; s ruoženym olejem a mizhu psieho vína tamt. 641; — galbanium jest mizka farule Comest. 75b. — myezha sucus Anon. 6b; myezka sucus Rozk. 89, SlovBrn. 135, BohFl. 296, Synon.; miezka medulla MamV.; myeſka sucus Prešp. 75, Nom. 69a; to srdce vysse miezhu sugerit sucum HymnA. 43a, vysse myzhu HomB. 22b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
miezha, miezka f. míza
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
miezha, miezka, mieska f. = míza
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.