mokrost, -i f.
k mokrý
1. mokrost, vlhkost, vláha; jaká („tekúcí“ aj.) voda n. jiná tekutina
2. (rostlinná) míza
3. med. jaká („studená“, „zahnilá“ aj.) tělní tekutina
mokrost sklenná čeho (oka) sklivec
Sr. mok, mokro, mokrota, vlhkost
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
mokrost, -i, fem., Nässe; stsl. mokrostь humiditas. — Když bezpřiemně bojije suchost protiv mokroſty… aneb mokroſt protiv suchosti Štít. uč. 146a; leckterými mokroſtmy zahnilými činí ť to (črt) ku posmievání člověčí duši Štít. ř. 135a. (Lék) spomáhá mokroſtem tekúcím z dělohy RVodň. 260a. — mokroſt humiditas Prešp. 1397, humor BohFl. 444, RVodň. 62a, liquor Mill. 11a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².