miešěti, -ěju, -ie ipf.
k miesiti
1. co s čím, čemu míchat, mísit, smíchávat
2. co mezi čím ap. míchat, přidávat, vnášet ap. mezi něco
3. co (tekutou n. sypkou směs) čím míchat, mísit, promíchávat
Sr. miechati, miesiti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
miešěti, -ěju, -ieš, impftiv., míšeti, míchati, mischen; stsl. mêšati miscere, iterat. k miesiti. — Ty mieſſieš, až ť (med) zahustne JeronMus. 74a. Nepřěstávaj myeſſety, až ť sě zsadí (tekutina) Chir. 288a; myeſſay, ať (mast) neshoří t. 124a; ktož… mieſſeti bude Kruml. 250a. — Vždy myeſſay špatulí Chir. 27b; vždy myeſſey špatlíkem t. 31b; vždy mieſſey lopatkú Sal. 511; mieſſey ústavně kopístkú t. 279; syp (prachy do miezhy) vždy mieſſege kopístkú t. 242; nesnadno… v smole rozplulé myeſſegycz rukú i nezlepiti se Štít. uč. 39b. — To (víno a chléb) myeſſay dobřě Chir. 255a; kto chtěl víno mijſſeti (s vodou) Pref. 6; pitie mé s pláčem miešiechь miscebam Hlah. žalm 101, 10; mnozí mieſſegi pravdu s křivdú ŠtítBud. 175. — (Židé) siemě své míſſelí s semenem s neobřezovanými Comest. 198b; Isák nechtěl toho krajě rodu svému rodu myeſſeti ComestC. 35a. — Voj (Dariův) sěm hi tam sě mieſſie (aor.), kdežto byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 19, miešěti sě, zmateně se pohybovati. — Často mijeſſeti inserto Lact. 208a, přeložení neumělé; mijſſeg Háj. herb. 59a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
miešěti, -ěju, -ieš ned. míchat, mísit; — miešěti sě mísit se; plést se, zmateně se pohybovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.