miechati, -aju, -á ipf.
sr. miesiti
1. co (tekutou n. sypkou směs) čím míchat, promíchávat
2. čím (nádobou) třást, pohybovat za účelem promísení obsahu
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
miechati, -aju, -áš, míchati, mischen, mengen; souvisí s mês-, stsl. mêsiti, stč. miesiti. — (Sedláci v Egyptě) nalámajíce sobě chleba a melaunuow kusy i nalili sobě na to mléka a to mijechali rukama v hromadu, a tak zmiechavše tu matlaninu jedli Lobk. 175b. miechay lopatkú Rhas. 33.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².