miesiti, -šu, -sí ipf.
1. co s čím mísit, míchat, smíchávat
2. co k čemu, mezi co mísit, přidávat
3. co míchat, měnit složení (kvalitu) něčeho (přidáváním něčeho jiného, zvl. horšího)
4. co (tekutou n. sypkou směs) čím mísit, míchat, promíchávat
5. co (nádobu s tekutinou) pohybovat něčím za účelem promísení obsahu
Sr. miechati, miešěti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 6. 2024).
miesiti, -šu, -síš, impftiv., mísiti, mischen; stsl. mêsiti miscere. — Pitie s pláčem myeſiech miscebam ŽWittb. 101, 10, ŽPod. tamt., mieſiech ŽKlem. tamt. Neroď sě mieſyti k utrhačóm ŠtítPař. 89b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
miesiti, -šu, -síš ned. mísit, míchat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
miesiti nedok. = mísiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.