|
|
|
meč, -ě m. 1. meč, sečná a bodná zbraň s dlouhou ostrou čepelí; též fig.; „meč na obě straně ostrý“ ap. dvousečný meč 2. po meči, po straně mečě (o potomstvu) po meči, pocházející z mužské větve rodu 3. čeho, čí zbraň, nástroj, prostředek k dosažení něčeho 4. boj, vojenské střetnutí 5. jur. v sg. i pl. soudní souboj urozených osob s meči 6. stětí, poprava mečem 7. čí, jaký moc, vláda 8. příčný opěrný trám (?) 9. mužský pohlavní úd, penis K 8: jen u Klareta; k 9: jen LékMuz. Dolož. též jako vl. jm. osobní vč. adj. poses. Mečóv a jako součást vl. jm. pomístního. Sr. končieř, kord, plekno, polúmečie, sábě Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
meč, -ě, masc., Schwert; pol. miecz gen. miecza, rus, meč gen. meča, srbch. mač, stsl. mečь a mьčь gladius, z got. mêki Uhlenb. — Paši sč meczem accingere gladio ŽWittb. 44, 3. Wytrzeſſ meč effunde frameam ŽWittb. 34, 4, prolí mecz ŽPod. tamt. Aby meczye vytrhnúti nemohl Pulk. 11a; mecze na sebe vytrhašta TandZ. 176b; Fraklius vytrhl svój mecz Mart. 39a; tu jeden vytrže svój mecz Mart 56a; potirhna z nožnic meczie DalH. 30. An ho (Jidáš Rubena) inhed mechzem protče Jid. 100. Ten na mě mechzie pobrúsil AlxBM. 8, 4; každý sám podává myeczie (sic) AlxM. 2, 5; ktož kde z ohně uteče, ten obak upadne v-mecze, a kto sě meczow ukradne, ten všelik v oheň upadne AlxV. 496 sl. Ač ruka takéže k mechzu jmá jakžto ke brániú péču AlxB. 1, 6. Kopími a myeczi bojovati Mill. 120b; mezzem (sic) bojovati Ol. 4. Reg. 3, 26. — Od mecze sendeš gladio corrues MamA. 24a; ješto od mecze sešli t. 29a. — Srdce mé ostrý mecz krojí Krist. 87b; tvé srdce prokrojí mecz ostrý t. 26a. — Donavimus villam… cum omni libertate, quæ in vulgari appellatur: kyj, mech, voda, železo et cum alio iure… antiquitus constituto Reg. II, 1250, meč, soudní souboj na meče, poplatek z toho; reddimus bona vestra libera… ab aliis exactionibus, quæ narez vulgariter appellantur, zvod, nárok …, voda, maetsch, kyj t. II, 1253. — (Přietel) buďto po meczi anebo vřeteně Pr. pr. 251, příbuznost po meči a po vřeteně. — mecz gladius Prešp. 2032, BohFl. 709; meczy boží! mucro Pror. Jer. 47, 6; v-meczyu in gladio ŽWittb. 77, 62, v-mecziu ŽKlem. tamt.; tvých meczew Hod. 87a; s meczmy cum gladiis Řád pz. 22, mecżiemy svými gladiis Ol. Ezech. 16, 40; s myecſy Mill. 23a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
meč, -ě m. meč; přietelé po meči příbuzní po otci Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|