plekno, -a n.
bodná zbraň s ostrým hrotem, zvl. meč, kopí n. oštěp: plekno, meč, ostrá střěla BiblDrážď Pr 25,18 (lanče ~Lit, šíp ~Pad) iaculum; meč diáblóv jest smilstvo, ej běda, kolik jich toho plekna břidkost zabíjie JeronM 18a romphaea; gelo (gela ~O) sit plecno, ferebrum dicas bradatice KlarBohE 891 (De fabris); plectra plecno SlovUKA; raněn jest [Kristus]…pleknem ukrutným hrále, t. kopím HymnUKA 33a; mucro meč vel plekno SlovOstřS 95 (swert…spiesseysen DiefGlos 369)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
plekno n. bodná zbraň (meč, kopí, dýka ap.)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.