kord, -a/-u m.
sr. maď. kard
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kord
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
kord, -a, -u, masc., Degen; pol. kord Degen, rus. kord (zastaralé), kortik Hirschfänger, srov. perské kārd Athen. II, 184 (R. Dvořák). — Od korduow jeden peniez (cla) Lún. list. 1403. Cum cultello cord Lún. ks. 1418. Hrom… móže noži nebo kordu v nožnicích uškoditi OpMus. 102a. Nosie sudlice, kopie, meče, kordy, samostřiely ChelčPař. 168a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².