mdlíti, mdľu, mdlí ipf.
k mdlý
1. koho, co (tělo) oslabovat, zbavovat síly; unavovat
2. co (sílu, úsilí) oslabovat, umenšovat, zbavovat účinnosti; co (nemoc) přemáhat
3. koho v čem (žádoucím) oslabovat, přivádět k polevení
4. co (křivdu) potírat, trestat
Sr. mdlíti sě, mdléti. V mladších dokladech se projevuje mísení s tvary slovesa mdléti
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
mdlíti, mdľu, mdlíš, impftiv., mdlým činiti, oslabovati, schwach, kraftlos machen; z adj. mdlý, v. t. — Žiezn mě mdly macerat Otc. 292b. Postem tělo mdlymy ROl. 37a. Nemoc ponenáhlu mdly, přirozenie přemáhajíc Štít. uč. 132b; nemoc mdli přemáhajíc ponenáhlu přirozenie Kruml. 344a. (Smilstvo) tělo člověčie mdly i k častéj smrti posielá debilitat JeronMus. 18a. Ta voda pocházie z studenosti, kteráž mdli žilny Rhas. 160. Ďábel sluhy své… z ctnosti lúpí, v dobrém mdlij ChelčPost. 228b. Protož, ó Maria, nedli v takém pláči, ni srdcě mdly Hrad. 35a; neroď… viec této ženy mdliti t. 46a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mdlíti, mdľu, mdlíš ned. činit mdlým, oslabovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mdlíti nedok. = mdlým činiti, zemdlíti, oslabovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.