|
|
|
měrně¹ adv. k měřiti, měrný 1. (o poměřování, posuzování) přiměřeně 2. přesně, s náležitým odměřením; též fig. Nelze vždy odlišit od mierně, protože se v textech překrývají významové komponenty náležitého odměřování a přesného míření Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025). 
mierně adv. měrně² adv. k mieřiti¹ (o střelbě) přesně, jistě, s přesným zamířením Nelze vždy odlišit od měrně¹, protože se v textech překrývají významové komponenty náležitého odměřování a přesného míření Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měrně, -ého, zpodstatnělé neutr. adj. mírný, poplatek z měření v trhu WintObr. 2, 554 (XVI stol.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měrný, adj., z měřiti, messbar: to ť si myerny postavil dni mé mensurabiles ŽWittb. 38, 6, myerny ŽGloss. tamt., míerny ŽGlossKlem. tamt.; mierné položil si dni mé Kladr. tamt. — Muž, jenž držal myernu trest šesti loket Alb. 88a, měrná trest, Messrohr. — V obvirvi myerney in funiculo distributionis ŽWittb. 77, 54, v obvirvi miernyey ŽGloss. tamt., měrná obvrv, Br.: provazec měřicí (měřičský). Čtvrtce mierne dvě KolB. 31a (1495), měrná čtvrtcě, měřicí. — Arismeticam artem totiž mierneho mistrovstvie Comest. 24b, měrné mistrovstvie. — Pět honóv miernych intervallo quinque stadiorum Ol. 2. Mach. 11, 5, měrný hon. — V AlxBM. 2, 31 čte se: Tenž člověk… hospodě mierny; omylem místo věrný, u Gualth. 6, 491: stabilis fidei. — Adv. -ně měrně: jistě, najisto, trefně: kamením z prakóv tak miernye lučiechu, že sú mohli v jeden vlas uhoditi fundis lapides ad certum iacientes Ol. Súdc. 20, 16, z prakóv tak myernye lučiechu Lit. tamt., tak miernie lučejíce Kladr. tamt. Střielejí k ňemu (svatokupci ke Kristu) jako z samostřieluov miernie lstivými vtipy ChelčPost. 28a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měrně adv. s mířením; jistě, najisto Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
měrně adv. = s mířením Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|