měrný adj.
mierný³ adj.
k měřiti, miera
1. (o nauce) měřicí, (ve funkci gen.) měření
2. (o pomůcce) měrný, měřicí, určení k měření
3. (o délkové n. plošné míře) vyměřený, měřením (náležitě) stanovený (?)
4. měřitelný
V dokladu metropolis měrné město VýklKruml 191a jde o kalk bez vztahu k původnímu významu lat. výrazu
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
měrný, adj., z měřiti, messbar: to ť si myerny postavil dni mé mensurabiles ŽWittb. 38, 6, myerny ŽGloss. tamt., míerny ŽGlossKlem. tamt.; mierné položil si dni mé Kladr. tamt. — Muž, jenž držal myernu trest šesti loket Alb. 88a, měrná trest, Messrohr. — V obvirvi myerney in funiculo distributionis ŽWittb. 77, 54, v obvirvi miernyey ŽGloss. tamt., měrná obvrv, Br.: provazec měřicí (měřičský). Čtvrtce mierne dvě KolB. 31a (1495), měrná čtvrtcě, měřicí. — Arismeticam artem totiž mierneho mistrovstvie Comest. 24b, měrné mistrovstvie. — Pět honóv miernych intervallo quinque stadiorum Ol. 2. Mach. 11, 5, měrný hon. — V AlxBM. 2, 31 čte se: Tenž člověk… hospodě mierny; omylem místo věrný, u Gualth. 6, 491: stabilis fidei. — Adv. -ně měrně: jistě, najisto, trefně: kamením z prakóv tak miernye lučiechu, že sú mohli v jeden vlas uhoditi fundis lapides ad certum iacientes Ol. Súdc. 20, 16, z prakóv tak myernye lučiechu Lit. tamt., tak miernie lučejíce Kladr. tamt. Střielejí k ňemu (svatokupci ke Kristu) jako z samostřieluov miernie lstivými vtipy ChelčPost. 28a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měrný adj. měrný, měřicí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.