mírný adj.
též mierný² adj.
k mír¹
1. mírný, (ve funkci gen.) míru; (o území, vladaři) s kým jsoucí v mírovém stavu, „pokojný“ 3
2. jsoucí výsledkem smíru
3. (o smlouvě) mírový, nastolující mír
4. smírný, smírčí, mírotvorný, vedoucí k (s)míru
5. komu zachovávající mír s někým
6. mírný, smířlivý, nevyjadřující nesouhlas
7. mírný, klidný, pokojný
8. mírný, nedosahující velké intenzity
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
mírný, mierný, adj., pokojný, Friedens-, friedlich; z mir, mier, stsl. mirьnъ pacis, pacificus. — (Marie) devátú jest radost jměla, když na letnicě viděla… svatého ducha poslánie apoštolóm i všěm věrným, myrnym, pokorným… křesťanóm Hrad. 75b. O mirnych obětech pacis Comest. 79a. V sloviech myernych verbis pacificis Ol. Deut. 2, 26. Na myernye cěstě ODub. 17, na myerne cěstě t. 18. V mierné a pokojné zemi VšehJ. 49. — Adv. -ně mírně, mierně: mirnye mluviechu pacifice ŽWittb. 34, 20.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mierný, mírný adj. kdo zachovává mír, pokojný, mírumilovný; mierný někomu věrný; mírný; přiměřený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mírný, mierný adj. = v míru žijící, pokojný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.