léno, -a n.
léhno, -a n.
lejno, -a n.
k střhn. lēn
1. jur. léno, propůjčená pravomoc nad nějakým majetkem (zdrojem příjmu) poskytovaná lenním pánem vazalovi v lenním poměru jako odměna za prokazované služby
2. jur. lenní nemovitost, nemovitost poskytovaná lenním pánem vazalovi v lenním poměru
3. vazalský slib, hold
Sr. hold, manstvie, náprava
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
léno, lejno, -a, neutr., Lehen; z němč.: stněm. lêhen, lên geliehenes Gut. — Recognoscimus (Henricus, dux Bavariæ) nos… obligatos esse nobili viro Petro de Rosnberg pro servitiis… sui feodi, quod vulgariter leyno seu lehen dicitur, ducentas sexagenas grossorum Reg. III, 1332. léno Vel. Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
léno, lejno n. léno
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.