|
|
|
láti, laju, laje ipf. 1. komu, čemu, koho, na koho, pro co, z čeho lát, spílat, nadávat někomu za něco 2. rouhat se, projevovat (zvl. v řeči) neúctu vůči Bohu ap. 3. komu, koho tupit, hanět někoho; jur. (dlužníka) veřejně hanlivě upomínat; láti ortel veřejně vyvolávat rozsudek 4. proklínat 5. žárlit 6. odmlouvat K 4–6: dolož. ojed. v SlovOstřS. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. klnúti, haněti, porokovati, utrhati, zaláti, zláti Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024). 
láti, laju, -ješ, impftiv., schelten, schmähen, schimpfen, lästern; stsl. lajati latrare. — Neudatný nevie, jedno láti, dobrý dá sě u příhodě znáti DalC. 28 (v rkp. omylem lhaty, opraveno podle rkpů V a j.). (Otcové a matky) ne ihned aby l̇al̇i (sic) HusPost. 15a. — Nebíte ho, nechať mi lage ML. 78b, láti komu. Hospodine ne v rydání tvém lay mi ne in furore tuo arguas me ŽWittb. 37, 2, ne v rydání tvém lay mi ŽPod. tamt. Ať by ti lidé nelali NRada 525. Ona j’mu lagě JidDrk. 61. (Posedlý) chodí každému lagie Hrad. 11a. Když srdce nevrtře ani lage komu Kruml. 135a. Lal si pyšným increpasti superbos ŽKlem. 118, 21, ŽPod. tamt. Druzí (kázanie přěstupují), jenž otčíku lagy Hrad. 97b. Švec svéj ženě rád lagieſe t. 124a. (Kostkář) jal sě… jménu slavného Jeronyma laty coepit blasphemare JeronMus. 63b. Ktož by Bohu laal neb se porúhal Pr. pr. 249. — Neviete dobra svého, laiucze mi z malženstva mého DalH. 41, lagycze mi z manželstva mého DalC. tamt., láti komu z čeho. Z toho králevá jim nela (t. j. nelá, aor.), ale by… vesela Kat. v. 237. — Když měštěnín měštěnínu lage pro penieze Pr. pr. 253, láti komu pro-č. — Aby nebylo lato slúženie vaše ut non vituperetur ministerium EvOl. 108b (2. Kor. 6, 3), překlad neobratný. — Když jedni na druhé… tajemstvie zlých věcí vynášejí, aby je v hanbě ustavili…, a listy lagiczy na se tepú s vymyšlenými haněními lživými ChelčPost. 194b, list lajúci, Schmähbrief. — layuczy maledicentes ŽWittb. 36, 22; laty bude increpabit Anon. 4a, lati bude improperabit MamA. 25a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
láti, laju, -ješ ned. (komu z čeho) lát, spílat, nadávat; list lajúcí potupný list, hanopis Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
láti nedok. (komu z čeho) = láti (pro něco) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|